blanka f. (blanka, blánka, blaňka, błanka, banka, bánka)
1 dem. k blána 1a: tuž zmy vatu temu navinuli na ušy, aby temu błanky ňepopukały Mokré Lazce OP; blanka Vanovice BK; błanka Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; bánka Mistřice UH; banka Mistřice UH, Jablunkov FM 2 tenký povlak na oku: ňevidz’ełach, taku błanku mjełah na ňim Raškovice FM 3 zejm. střm povlak, usazenina na povrchu tekutiny, zvláště mléka, škraloup: to je blaňka z vrch mlika, jenom to sňes Litovelsko; nemám rád mléko z błankama Kelečsko; blanka Boskovicko; blaňka Prostějovsko 4 nejmladší, nevyzrálé dřevo stromů přímo pod kůrou: blánka Bílá Třemešná TU
PSJČ; SSJČ; ČJA 1, 106 (škraloup)
Ko