bulčet nedok. (bulčec’, bulčeć, bulčeč)
část. slez expr. zbytečně, hloupě mluvit, žvanit: tyn ujec po pore pukah už iny bulči Třinec FM; bulčeć Třanovice FM, Český Těšín KA; bulčeč Jablunkov FM
● bulči jak šf’iňa f pomyjach Jablunkov FM – libuje si
Kl