cito I n. (cito)
1 spěch: porát s ťim jeho citem, ten aňi f klidu neumře! Pěnčín JN (Bratříkov); na pobit nevostanu, mam cito s nalekem Loužnice JN 2 neodolatelná chuť: vona dostala cito a šla na houbi Přeštice PM 3 expr. průjem: v hájku na ňej přišlo cito Držkov JN 4 předmět ze zkroucené tkaniny používaný při jednom druhu hry na honěnou, pešek: pak choďí s citem zas ten sev. Čechy
Př