brýknout dok. (bríknout, briknout, bríknouť, briknouť)
1 svč velmi hlasitě promluvit nebo zavolat, křiknout: musiž briknouť, ďeda bude pod domem Pěnčín JN; doma brík na tetku, ať se kale voblíkne Pěnčín JN (Bratříkov); von na ňej brik spot stolu Zásada JN; von jen bríknul, že neňi na hrabjecim dost masa Loužnice JN 2 zejm. svč osopit se: vona na ňi bríkla, že ji roškverkne jako žábu Držkov JN; bríkňi si, ať to vikoncuje Jablonec nad Jizerou SM; von na mňe brík, ale tag vám! Úlibice JC; bríkne Rožmitál pod Třemšínem PB (Starý Rožmitál); briknouť Podkrkonoší; briknout Brandýs nad Orlicí UO
PSJČ; SSJČ
Ir