brýkat nedok. (bríkat, brikat, bríkať, brikať, brejkať)
1 svč velmi hlasitě mluvit nebo volat, křičet: brík na ňej Karlovice SM (Svatoňovice); briká na ňi až hrúza Pěnčín JN; co na mňe bríkáš, nejsem hluchá! Zásada JN; já i podám, budeš ti na mňe tag brikať! Desná JN (Šumburk nad Desnou); moc tam na ňi bríkali, tak šla zas k mámňe Jilemnice SM; nebríkej, diš nemáš proč Úlibice JC; porát na tebe budou bríkat Lužany JC; ať klazaňi tarvačej, jen diš nebríkaj Pecka JC; bríkať Jablonec nad Jizerou SM; bríkat Novopacko 2 svč osopovat se: já pořát pjekňe, a vona jen briká a utərhuje se Vysoké nad Jizerou SM; brikať Železnobrodsko; brejkať Železnobrodsko; bríkať Záhoří SM (Dlouhý); bríkat Nová Paka JC 3 plakat: pohourej ho trochu, ať furt nebriká! Desná JN (Šumburk nad Desnou) 4 (o domácím zvířeti) vydávat pronikavé zvuky: koza bríká Karlovice SM (Svatoňovice); tele bríká Karlovice SM (Svatoňovice)
PSJČ; SSJČ
Ir