bližně n. (bližňe, blížňe, blízňe, blizňe, bliźňa, blejžňa)
1 zejm. svč, slez jedno ze dvou dětí z téhož porodu, dvojče: tak todle je jenno bližňe, druhí je venki Radčice JN; jenno to bližňe ňim umřelo hnet Držkov JN; maji bližňata, ďúče a hocha Tanvald JN (Šumburk nad Desnou); to sou u Křičeckejh blížňata Roprachtice SM; naša stařinka mjeli dva razy blizňata a potym ešče štyry ďecka jedno po druhym Frýdecko-Místecko; blejžňata Kelečsko; bližňynta Nýdek FM; bliźňynta Dolní Lutyně KA 2 jedno ze dvou mláďat z téhož vrhu: blízňata Velké Karlovice VS
● ty dvje ďeťi su jag bližňata Frenštátsko – jsou si podobné
→  bližňátko n. (bližňátko, blížňátko, blízňátko) 1 dem. k 1: naroďili se ňim bližňátka Jilemnice SM; blížňátko Jilemnicko; blízňátko Velké Karlovice VS 2 dem. k 2: blízňátka Velké Karlovice VS
SSJČ; ČJA 1, 21 (dvojčata)
Šm