cesťák m. (cesťák, cesták)
1 čes, mor obchodní cestující: uš je cesták tadi Klášterec nad Orlicí UO; takovejch furd řečích a vzala si vobičejneho cesťáka Nečín PB (Žebrák); to zboží mi nabízel cesťák Pacov PE; ale kópili sme ten štof vot nejakiho cestáka Nové Syrovice TR; je to cesťág ze šicíma strojama nebo š čem? Slavkovsko-Bučovicko; cesťácy jezďívali do Kelče z Hraňic kočárem a fčyl málohdy kerej přyjede Kelečsko; cesťák Nový Bydžov HK, Boskovice BK, Blatnička HO; cesták Bystré SY 2 zejm. svč, část. zč zaměstnanec udržující v pořádku silnice: cesťák Sajdl f pádu potřebi tu cestu spravoval, za to si bere trávu, co na tí cesťe roste Loužnice JN; cestáka mňela každá wobec a bilo to i slušňe placení Radčice JN; cesták mu slíbil, že ho veme na práci na silňici Paseky nad Jizerou SM; na silňici rozhazoval cesták šutr Sušice KT; teho cesťáka ze Šmberka raňilo Litovelsko; cesťák Karlovice SM (Svatoňovice), Rožďalovice NB; cesták Nový Bydžov HK, Chodsko
PSJČ; SSJČ; ČJA 2, 169 (cestář); SPJČ (CESTÁK)
Hb