blbnout nedok. (blbnout, blbnót, blbnút, blbnouť, blmnouť)
1 ztrácet normální duševní schopnosti: tag dž b ležel, to b blbnl a zblbnl Cholina OL 2 čes, mor expr. nerozumně jednat nebo mluvit: nahlaz blbnul Karlovice SM (Svatoňovice); ten ale blbne! Louny LN; a von bude teťka zas taghle blbnout Kladno KL; až zas příde a bude blbnout, tak mu to jen řekňi! Vlašim BN; blbne nahlas Rožmitál pod Třemšínem PB (Starý Rožmitál); já diš usliším hudbu, tag hned blbnu Jindřichův Hradec JH; a chovéte se tam slšňe, ne abste tam zase blbl jag minle Malé Hradisko PV; prosym ťe, neblbňi, nechoť k soudu, ňidz nevysouďíš Kelč VS (Komárovice); blbnút Mistřice UH 3 expr. ohlupovat: jen ďučatum hlavi blmnouť, na to ho užije! Loužnice JN; jenom blbnó lďi s tema pučkama Lipová PV (Hrochov)
● blbne m hlav Malé Hradisko PV – uvádí ho ve zmatek
PSJČ; SSJČ
Ko