břanět nedok. (břaňet, břaňeť)
1 vm vydávat nebo způsobovat pronikavý, silný zvuk, řinčet, drnčet: v jednéj hospoďe dłúhý čas strašyło, búřyło, třýskało fšeckým a i okna břaňeły Branky VS; břaňeť Velké Karlovice VS, Rožnov pod Radhoštěm VS 2 nepěkně znít: pukły zvon břaňi Frenštátsko 3 bzučet: pořáď mi tu kole ušýh břaňí Velké Karlovice VS (Malé Karlovice)
Ir