břinčit dok. (břinčit, břynčyť)
1 zasáhnout ranou, úderem, uhodit: břinčíł ho po hubje vých. Morava; břynčyť Valašsko, Frenštátsko 2 učinit prudký pohyb s nárazem o něco, udeřit: tak tym břynčy, eš sa to rozbio Hodslavice NJ
● ďelá, jen to břinči Lípa nad Orlicí RK – pracuje rychle
Ir