břinčat nedok. (břinčat, břynčať), břinčet nedok. (břinčet, břinčít, břnčet, břinčeť, břynčeť, břinčec’, břynčec’, bžynčec’, břinčeč, břynčeč)
1 zejm. mor, slez vydávat nebo způsobovat pronikavý, silný zvuk, řinčet, drnčet: šable z vocelí břinčíli Chodsko; břnči mňe v hlavje Vanovice BK; ta pila břnči h hši tak celé ďeň Lipová PV (Hrochov); tak to muzika břinčela, enom se okna třásli Velké Bílovice BV; kosa bi břinčeła Uherskohradišťsko; gdiš chlapci si nechali zahrát sólo, házeli muzikantúm stříbrnú šestku, která pjekňe břinčeła, gdiž dopádła na taléřek Uherskohradišťsko; kopyta koňí enom břinčały Luhačovicko; kosa na vozy břynčý Kelč VS (Babice); okna břynčay Hodslavice NJ; ňechybejťe po seje tymi kamyňami, bo buďe za chvilu břinčeď okno, chachaři hrumšči Frýdecko-Místecko; dz’ec’i klupum łežkama po hyrncah a hyrnce bžynčum Baborów (POLSKO); břnčet Boskovicko, Horní Štěpánov PV; břynčať Valašsko; břinčec’ Palkovice FM; břynčeč Opavsko; břinčeč Jablunkov FM 2 křičet: co tad tag břnčiš Horní Štěpánov PV; kopla se do palca, tož břnči Lipová PV (Hrochov) 3 zbytečně, hloupě mluvit, žvanit: břinčeč, pynšč od ňičego ku ňičimu Jablunkov FM
PSJČ; SSJČ
Ir