bunc I m. (bunc, bnc)
expr. loudavý člověk, nešika: to b siz vzal, takoviho bnce Mladeč OL; dť t s hrozňe zdlóhavé bunc Cholina OL
Kl

bunc II interj. (bunc)
vyjadřuje úder, pád, výstřel: takovej bunc, já se lekla! Loužnice JN (Boskovicko); hoďelá to bunc! Újezd u Boskovic BK; Prajzi lámal flnt a bundz bunc Uhřice BK; bunc Cetechovice KM, Třinec FM (Oldřichovice)
PSJČ
Kl