bludný adj. (bludnej, blunnej, błudnej, bludnij, bldné, bludné, błudny, budní)
cúz působící bloudění: hořec je takoví blunní kořeňi, s kerího dři vařili módz dobrou kořaku Loužnice JN; nepowídej ňe tu ňeco wo bludním kořeňi, nejseš malej! Radčice JN; překročili bludnej kořen Lípa nad Orlicí RK; přešli sme bludnej kořen, a diš sme višli z lesa, tak sme aňi nepoznali Libákojce Řenče PM (Libákovice); hdo překročí bludnej kořínek, tak prej isťe zablouďí Paseky PI; jag negdo ide lesem a přestópne bludné kořínek, može bid jisté, že zablóďí Slavkovsko-Bučovicko; upadnuła přez błudne kořeňi Bolatice OP; bludná cesta Říčany PY; bludnij kořínek Chodsko; ▲ bludňíčku bludnej, povjes mňe, kerej bude múj milej Svratka ZR (Česká Cikánka) – volání při házení věnečků před svátkem svatého Jana Křtitele
● choďi jag bldná dša Přemyslovice PV – zamyšlený; choďí jag budná duša Mistřice UH, choďí jag błudná ofca Kelečsko, chodžyli dłuho jag błudne ofce po leše a sfoji cesty ňepoznali Dolní Lhota OV – bez cíle sem a tam; jak krydel błudnyh ofcy bes pastyřa Frýdlant nad Ostravicí FM – o smutném, bezradném člověku
→  bludno adv. (błudno): saňica je, ale je tam błudno Slezsko – snadno se zabloudí
PSJČ; SSJČ; SPJČ (BLUDNÝ); SPJMS (BLUDNÝ)
Šm