coulka f. (coulka, cólka, cółka, cúlka)
1 čes, mor tes. prkno o tloušťce jeden coul: tadlecta coulka, ta ťe bude na to dobře pasovat Paseky PI; spotřeboval sem hodňe coulek Pacov PE; na fuspón msijó bd némiň cólk Protivanov PV; sú tu samé cólki a potrebovali bisme dvúcólku Velká nad Veličkou HO; to była buť třýštvrtka, púłcółka, cółka, pjeťištvrtka, ot tych sył to se tag menovało Fryšták ZL; s cólek sa ďełávała dłáška Liptál VS; na podłahu do izby sou cólky moc tłusté, stačyjou púłcólky Kelečsko; krajové coulki Poděbrady NB; coulka Výprachtice UO, Velký Bor KT, Sněžné ZR (Krátká); coulki Malíkovice KL, Telč JI; cólka Mohelno TR, Drysice VY 2 truhl. dláto s ostřím o šířce jeden coul: cólka Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; cúlka Blatnička HO 3 ◘ zedn. druh vazby cihel: na coulku Žďár PI
Př