cecoň m. (cecoň)
1 expr. kojenec: ti cecoňu! Blatnička HO; cecoň Mistřice UH 2 expr. nedospělý, nezkušený člověk: chceš sa žéňit, ti cecoňu, diť ťi ešče teče mléko po braďe Mistřice UH; cecoň Vnorovy HO 3 expr. plačtivý člověk: já su veselé človjek, s cecoňama nechcu ňic mňet Kobeřice u Brna VY
Go