bluma II m., f. (bluma, blúma, bluna)
čes, část. mor nerozhodný, váhavý člověk; budižkničemu, hlupák: snat sem, ke fšem čertum, já bluma nepřejel! Blata; co taková bluma muže huďelad za práco? Nové Syrovice TR; on je hlópá bluma Jedlí SU; blúma Dobruška RK; bluna Rožmitál pod Třemšínem PB
● choďid jako bluma Pacov PE – lelkovat
Šm