blum m. (blum), bluma I f. (bluma, blúma, blma, bluna)
1 některé pěstované odrůdy sliv: vjeďel vo špendlíkách, švestkách, blumách a japkáh ve fšeh zahradách Blata; du si natrhad blum do zahrade Nové Syrovice TR; msim t blm roskóskovat Litovelsko; blúma Nemyslovice MB; blum Plzeň PM; bluna Rožmitál pod Třemšínem PB, Velké Bílovice BV 2 bot. upolín (Trollius): rustával tuď blm Lipová PV (Hrochov)
● to víš, já budu choďid do Popojic pro blumi Ševětín CB – konat zbytečnou práci; choďid do Popojic pro blumi Drahotěšice CB – dělat hlouposti
PSJČ; SSJČ; SPJMS (BLUMY)
Šm

bluma II m., f. (bluma, blúma, bluna)
čes, část. mor nerozhodný, váhavý člověk; budižkničemu, hlupák: snat sem, ke fšem čertum, já bluma nepřejel! Blata; co taková bluma muže huďelad za práco? Nové Syrovice TR; on je hlópá bluma Jedlí SU; blúma Dobruška RK; bluna Rožmitál pod Třemšínem PB
● choďid jako bluma Pacov PE – lelkovat
Šm