bechnout dok. (bechnuť, bechnuc’, bechnyć, bechnuč, bechnyč)
1 slez silně uhodit, udeřit: bechnuł s ňim o zem Štítina OP; že ťe bechnu, dostaňež bechaňec Frenštátsko; jag mje nasereš, tuš c’i jednu bechnu Frýdecko-Místecko; bechnuč Studénka NJ; bechnyć Třinec FM; bechnyč Jablunkov FM 2 vydat temný zvuk: tu naras cosyg bechło Opava OP (Kateřinky); to to bechło Štítina OP 3 hodit, mrštit: kajs’ to bechnuł, ňimožu se s tym zhledac’ Frýdecko-Místecko; bechnuł s tym na zem Slezsko
Hb