beknout dok. (beknout, béknót, béknút, béknúť)
1 (o zvířeti) vydat bečivý zvuk: tela békło Blatnička HO; zabodákem kozu podřezáł, aňi nebékła Luhačovicko 2 expr. ozvat se, hlesnout: né, to von nemúže aňi beknout, a pag bádz ho, tohle! Kladno KL; jak ešťe békneš, dostaneš pohlavek! Slavkovsko-Bučovicko; nech ťa nečuju aňi béknút Luhačovicko; béknút Blatnice pod Svatým Antonínkem HO 3 zejm. vm expr. křiknout, osopit se: misli si, diš je človjek chudák, že si muže na každiho béknót Nové Syrovice TR; jak sem na kluka békla, bíl hneť poťichu Slavkovsko-Bučovicko; tag naňho béka až hrúza Velká nad Veličkou HO; békňi tam na ňeho, aď už ide Uherskobrodsko; ešče jednú na ňu tag békňi, tož uviďíš! Kněžpole UH; békła na ňeho, aby býł poťichy Luhačovicko; mysýš, že dyž békneš, že sa fšycy leknú? Vsetínsko
SSJČ
Hb