bunda I f. (bunda)
druh oděvu a čes, mor krátký volný kabát; svrchní blůza: a wem si na sebe bundu! Uďála se přez nodz hrozná zima Radčice JN; mňela ňákou starou bundu Nečín PB (Žebrák); nosil bundu jen tak navrh hozenou, u krku to nemňel aňi zapatí Křečovice BN; zapňi si tu bundu, ajď nenastidneš! Přeštice PM; cikán chťíl hukrázd Bartom bundu, huš ji mjíl pot pažďí, a ftom to zmerčil jeden hijták Chodsko; von ten Pepíg nosí tu bundu i v neďeli Paseky PI; jo parádňica, dit mám jen takovó bundo Nové Syrovice TR; tak von mňél šavlu a f červením bíl voblečenej, kalhoti červení a takovó bundu červenó Věžná ZR; neber na sebe kožuch, ale bundu! Ve sňihu se ťi bude v ňí lepší uťekat Slavkovsko-Bučovicko; chlbil se z novó bundó Lipová PV (Seč); bunda Náchodsko, Humpolec PE, Kelečsko b zimní kabát; kožich, zprav. dlouhý: nechoď ven f té bunďe Litovel OL; na jarmaky mjeli bundy a fusaky Frenštát pod Radhoštěm NJ; bunda Břeclavsko c krátký vojenský kabát: pořát ti bundi z vojni nosí Kladsko d železničářský plášť: bunda Těrlicko KA (Hradiště) e jednodílný oděv pro batolata: bunda Sedlčany PB, Mistřice UH
→ dem. bundička I v. t.
→  bundisko n. (bunďisko) augm. k 1a: bunďisko Mistřice UH
PSJČ; SSJČ
Kl