bouchanec I m. (bouchanec, bóchanec, búchanec, buchaňec)
1 úder pěstí do zad, herda: dal mu pár bouchancú Krátká Ves HB; dé mu bóchanedz do zádú Heršpice VY; a f té zlosťi sem dostal pár bóchancu navrch Litovelsko; dostala búchanec Uherskohradišťsko; šak sem ju v’iďéł, jag mu dała ze štyry búchance do zat Liptál VS; a to sem dostała bouchancou od mamjenky Kelečsko; dam ťi buchaňec Příbor NJ; bouchanec Stachy PT, Kostelany nad Moravou UH; bóchanec Vanovice BK; búchanec Vlkoš HO; buchaňec Ostrava OV, Frýdlant nad Ostravicí FM (Lubno) 2 expr. chléb a nepodařený: bouchanec je taki nedokinutej chleba, kterej ale nebouchne jako sopka, ale zustane strašňe visokej, a gdiž ho roskojiš, tag je strašňe hutnej b dva pečením spojené bochníky: bouchanec je, gdiš sou dva chlebi f sobje Opatov TR
PSJČ; SSJČ
Ši