brzdět nedok. (brzďet), brzdit nedok. (brzďit, brzďiť, bərzďiť, brz’dz’ic’, brźdźić, brždžyč)
1 cúz zpomalovat rychlost pohybu brzdou apod.: poďivám se, jestli nám vlag brzďi Jablonec nad Jizerou SM (Horní Dušnice); vles sem na let, chťel sem brzďit, podjelo mi to a uš sem ležel Benešov BN; pozor, brzďi! Českobudějovicko; bržďete! Doudlebsko; ten sňich tam bil tak smetené, že tam bil čisté let, a na tom se vúbec nedalo brzďit, to se muselo najižďed bokem Boskovice BK; začal brzďit pozďe, tak se vbóral Dobrochov PV; brzďi pravú brzdú Uherský Brod UH; dysy sa brzďiło ob’ilným kolkem lebo aj dřevem Liptál VS; džy vedla voza a brždžy Neplachovice OP; mušeli brždžyč fšeckyma kołoma, aš koła ganc stały Březová OP; brzďit Plzeňsko; brzďet Ctidružice ZN, Jezeřany-Maršovice ZN (Jezeřany); brzďiť Kelečsko; brz’dz’ic’ Stěbořice OP; brźdźić Českotěšínsko; ◘ diš chťel bǝrzďiď bokem, musil na húl sennouť Podkrkonoší – způsob brzdění při jízdě na lyžích s jednou holí, kdy se na hůl z boku sedlo 2 znesnadňovat, ztěžovat: jeho roba ho brzďiła f p’iťí Lhota u Vsetína VS; bərzďiť Vysoké nad Jizerou SM
PSJČ; SSJČ; ČJA 3, 127 (brzdit)
Ir