bočit (se) nedok. (bočit (sa/se), bočiť se, bučit, bočic’ se)
zejm. svč, vm zlobně hledět, mračit se; hněvat se: bočí se na ňej, že mu taki kousek neudal Radčice JN; jen dibi tchejňe na mňe pořát tak nebočila, člojeka aňi práce neťeší Bozkov SM; najednou do starího kozel vles a začal se bočit Benecko SM (Horní Štěpanice); bočila se na ňej Lípa nad Orlicí RK; ten se bočí Břeclavsko; co se tag bočíš, gdo ťi co uďea Velká nad Veličkou HO; kmucháčci sa na náz bočijú, nevím, co jím přelézło přez nos Blatnička HO; babuša sa bočí, a ňic sem í neuďeá Mistřice UH; bočit Hlinsko CR; bučit Tasovice BK, Horní Poříčí BK; bočic’ se Ostrava OV (Hrabová)
● bočí na ňej, jako diš kocour sere do plef Svojek SM, bočí se jako zlej bejk Jilemnice SM, bočí sa jag zbojňík Pozlovice ZL, boči še jag bodlavo krova Jablunkov FM – velmi se mračí, bočil se jag bejk a jen trkat Loužnice JN – velmi se mračil
PSJČ; SSJČ; ČJA 1, 41 (mračit se)
Šm

bočit se nedok. (bočit se/sa, bočít se, bočet se, bočt se, bočiť se, bočyť sa, bočic’ se, bočyč se, bočyč še)
1 vychylovat se na bok: bilo to našišato, dvéře se bočili Benecko SM (Horní Štěpanice); pozor, huš se ťe vúz bočí, ajt na takoví křiviňe nezvráťíš! Chodsko 2 zejm. vm (o dobytku) dorážet bokem; chystat se k trknutí nebo kopnutí: kráva sa bočí Břeclavsko; Brezula sa jaksi bočí, nech ťa nepotŕče! Velká nad Veličkou HO; kráva sa bočí Blatnička HO; dyš sa kráva bočí, toš chce potŕkat Pozlovice ZL; kobyła sa bočý, dyš chce kopnúť Vsetínsko; dz’i ot te kravy, uš se na tebe boči! Palkovice FM; bočiť se Karlovice SM (Svatoňovice); bočit se Vlkoš HO 3 stranit se; vyhýbat se: nejak se tem bočl Ondratice PV; posledňí dobu sa lem bočí Suchov HO; bočit se Kyjovsko 4 pyšnit se: u tej muziki se pořád bočíł Vlkoš HO; bočit se Nový Bydžov HK, Kyjovsko; bočet se Rájec SU; bočt se Prostějovsko 5 vykrucovat se, zprav. u tance: ta se bočy Opava OP (Kateřinky)
PSJČ; SSJČ
Šm