belkotat nedok. (bełkotať, bełkotac’, bełkotač), belkotit nedok. (bełkoťiť, bełkočyč)
1 slez nesrozumitelně mluvit, blábolit: roba bełkoce Opava OP; bełkota, aš s teho ušy bola Štítina OP; sme šli povenku, un ene po ňemecku bełkočył Háj ve Slezsku OP (Chabičov); cosy bełkoce, ňidz mu ňerozumječ Studénka NJ; bełkocaju Ostrava OV (Hošťálkovice); ňebełkoť! Frenštát pod Radhoštěm NJ; ty m’i yny tag bełkoceš, to ňe je pravda Baborów POLSKO 2 dět. žvatlat: naša Aňička ešče ňemłuvi, ale už bełkočy Ostrava OV (Hošťálkovice) 3 (o koze a ovci) bečet: bełkočyč Ostrava OV (Hošťálkovice)
Hb