cedílko n. (ceďílko, ceďíłko, ceďiłko, ceďíko)
1 zejm. vm cedník, popř. plátno k cezení; malý cedník: ceďílko Hodějice VY; ceďíłko Bystřice pod Hostýnem KM (Hlinsko pod Hostýnem), Pozlovice ZL, Valašsko; ceďíko Mistřice UH 2 zedn. síto: ceďíłko Lukoveček ZL 3 zejm. vm zadní díl košile, vyčuhující zprav. z dětských kalhot: Honzo, takové velké chlap, a nestiďíš se choďit s ceďílkem Slavkovsko-Bučovicko; že sa nestyďíš, taká veliká a ešče ťi leze ceďíłko z gaťí Vsetínsko; gdyž był Joška małý, toš choďíł enem s ceďíłkem Rožnov pod Radhoštěm VS; haňba, haňba, visý ťi ceďíłko Kelečsko; ceďiłko Žarošice HO, Jankovice KM; ceďíłko Zádveřice-Raková ZL; ogarec s ceďiłkem vzadu Frenštátsko
● gaťe sem mu mosea kúpid nové, lebo na řiťi mňe ti staré už řítké jak ceďíko Uherskohradišťsko – velmi obnošené
Go