buntovat nedok. (buntovat, bntovat, buntovať, buntovac’, byntovac’, buntovać, buntovač, punktovat)
1 zejm. mor přemlouvat, navádět: pořáď mňe bntje na to stavjeňi Malé Hradisko PV; von buntuje muziku na neďelu Slavkov u Brna VY; buntováł střelcú na hon Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; aj Janka buntovali do tej zloďejskej partyje Pozlovice ZL; ňebuntujče džeprem ludžy! Kravaře OP; buntovali fšeckyh do stafky Ostrava OV (Hošťálkovice); buntovat Jemnicko; punktovat Velké Bílovice BV; buntovať Rožnov pod Radhoštěm VS 2 sev. vm, slez být vzhůru, když ostatní spí; vyrušovat: ráno buntuje ešče za tmy Janová VS; tata, ten sy jiďe lehnuť po objeďe, a potem v nocy buntuje! Frenštát pod Radhoštěm NJ; ešče je c’ma a naš kohud už buntuje Ostrava OV (Hrabová); kjery furt cos’i byntuje na te huře? Raškovice FM; ty buntyřu, co buntuješ furt po nocach? Dobrá FM; buntovač Štítina OP; buntovać Ropice FM 3 neos. (o útrobách) ozývat se temným zvukem, kručet: cosy m’i v břuchu buntuje Vsetínsko 4 bouchat, tlouct: gdosi buntuje na oduličňí dveřa Blatnice pod Svatým Antonínkem HO
PSJČ; SSJČ
Kl