crčat nedok. (crčat, crčať, crčac’), crčet nedok. (crčet, crčeť, cərčeť)
1 zejm. mor téct proudem: zmokl, voda z ňeho jen crčela Husinec PT; z ďeravi nádobi voda crči Slavíkovice TR; voda crči z rn Lipová PV (Hrochov); crčela mňe krif Bousín PV (Repechy); z ríni crčí voda Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; začało crčad aj ze stromú Kostelany nad Moravou UH; krév z nosa mu crčała Ludkovice ZL; krév mu crčeła z nosa Kelečsko; z dachu crčy přymo na cestu Skřipov OP; crčeť Karlovice SM (Svatoňovice) 2 neos. hustě pršet: jen tak furd do rána ať cərčí, to neďelá škodu, to je dobrí na louki i pole Radčice JN; ve chvíli crčelo, že sme bili promoklí aš na kúži Kladno KL
● nestďiš se, crčiž jak kráva! Cholina OL – močíš; z nosa m crčelo jag z rilk Senice na Hané OL (Odrlice) – velmi teklo
PSJČ; SSJČ
Ko