almužník m. (almužňík, ałmužňík, halmužňik, halmo̬žňik)
kdo žije z almužen; žebrák: panáčeg voznamoval, že bo̬dó f pátek poďelovaňi halmužňice̬ Protivanov PV; almužňík Radhostice PT (Lštění); halmo̬žňik Hvozd PV; ałmužňík Kelečsko
→ přechýl. almužnice v. t.
PSJČ; SSJČ
Kn