celina f. (celina, celena)
1 vrstva půdy a zejm. mor, slez neúrodná spodní, zprav. jílovitá: ora aš po celinu Vnorovy HO; našli kosťi f celiňe Lipník nad Bečvou PR; pročy kopcu mamy hołu celinu Studénka NJ; celina taka žłuta, dobra na cyhłu robic’ Ostrava OV (Petřkovice); tam ňebudz’e ňidz rus’c’, tam je sama celina Ostrava OV (Hrabová); a do te celiny chceťe saďiť kobzole? Frýdlant nad Ostravicí FM; celina je žułto glina, co se cegła rob’i Třinec FM (Oldřichovice); celina Budislav SY, Valašsko, Opava b neobdělaná, nezoraná: celina Libníkovice HK, Valašsko; celena Prostějov PV c tvrdá, slehlá: oraňica była pjekná, ale po tyh déščoh je z ňí hłatká celina Kelč VS (Babice); celina Orlová KA (Lazy) 2 ◘ druh orby, zprav. brázda vedle brázdy: do celini Lípa nad Orlicí RK 3 jakostní pastva pro skot: celina Valašsko 4 neporušená sněhová pokrývka: musím jít celinou Litomyšl SY; celina sňehu Lípa nad Orlicí RK; celina Morava 5 ledová plocha v celku: šlo to f celiňe Praha PH (Michle) 6 cesta v zahrádce: celina Lipník nad Bečvou PR 7 zatažená obloha: celina Zlosyň ME
PSJČ; SSJČ
Go