cukerín m. (cukerín, cukerin, cukerlin, cukərlin, cokerín, cukrlín, cukrlin, cukrdlín, cukedlín)
zejm. svč druh umělého sladidla: řikali, že cukedlínem se kazej zuby Radčice JN; kafišťe máš voslazení cukərlinem Loužnice JN; pro cukrlín se choďilo do Prajska Držkov JN; večír je ficinda s cukerinem a chleba Podkrkonoší; pašoval se cukerin Nové Město nad Metují NA; baba přnde, že pré má cukerin a ešle pré bh ho vzala Litovelsko; cukerlin Náchodsko; cukrlin Náchodsko; cukrlín Miletín JC; cukrdlín Hamry KT, Rokycany RO; cokerín Blanensko; cukerín Kostelany nad Moravou UH
SSJČ
Př