SNČJ
bíček m. (bíček, bjíček)
1 smyčec u houslí: strunki se mi potrhali, bíček se mi zlámal Chodsko; hdiš sem húslički hrával, bjíček se mi zlámal Chodsko 2 smyčci podobná součástka pohánějící primitivní malý soustruh na výrobu vřeten: bíček Chodsko; bjíček Chodsko
PSJČ; SSJČ
Ko