človíček m. (človíček, človiček, čłovíček, čłov’íček, čovíček, čłovječek)
1 dem. k člověk 1: toho dobře pamatuju, to bil taki takovej suchej človiček Vysoké Mýto UO (Domoradice); jak povídám, jedna vjec se bes toho človíčka nespravila Veselí nad Lužnicí TA (Horusice); je to takové márné človiček Určice PV; minář vzáł řemeň a čłovíčka ňím ujáł Sazovice ZL; toho čłovíčka sem už hdesy viďeł Kelečsko; taky mudrak Franceg był, starostum se stał potym. Mudry čłovječek Píšť OP; človíček Křivoklát RA; drobnej človiček Líšnice PZ; čłovíček Blatnička HO 2 expr. dem. k člověk 8: človíčku, co tadi ďeláš? Libušín KL; strijčku, dijte se mi do tí radlice. – Človíčku, rád bich, ale ten tijden to nemúže bijt, koukňi, co toho tu f kovarňe čeká Chodsko; človíčku dobrá, nehaž mňe tam Blata; človíčku, copak voráte, diť je dnes svatí Ani Záborná JI; človičk dobré, slošte mňe nehde tad, třeba v hospoďe Výšovice PV; čłov’íčku, ale vás si pamatuju dobře Nedašov ZL
● nebilo tam aňi človička Lípa nad Orlicí RK, nebilo tam človíčka Ledeč nad Sázavou HB, nebilo tam aňi čovíčka Paseky PI, v lese uj se soumrklo a človíčka nebilo k spatřeňí Blata, čłovíčka nebiło v ďediňe Blatnice pod Svatým Antonínkem HO – nebyl tam vůbec nikdo; neňi na svječe čłovička, aby nemjeł křyžyčka Kravaře OP – každý má nějaké trápení
PSJČ; SSJČ
Km