cáp II interj. (cáp, cap)
1 označuje pleskavý zvuk při šlápnutí, zprav. do mokra nebo do bláta: šli sme s Jindrem a von cáb do kalužine hu bráne Nové Syrovice TR; cáp, cáp a už bil ve voďe po kolena Kobeřice u Brna VY; uďełáł krog a cáb do kaluže Pozlovice ZL; rozehnáł sa a cáb na strašidło Neubuz ZL 2 označuje zvuk bouchnutí, plesknutí: sklénka cáb na zem Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; cáb ňa po ruce Luhačovice ZL; cáb ňa po řyťi Vsetínsko; ▲ dva cepy, cap cap Václavovice FM – říkadlo při mlácení dvěma cepy
PSJČ; SSJČ
Go

cap I m. (cap, caup, cáp)
1 samec kozy domácí, kozel a vm, slez plemenný: mosíž ít s kozú k capovi Lanžhot BV; stařence smrďel celej barák, tá mňeli capa Čejkovice HO; na cełéj ďeďiňe býł enom jeden cap Lhota u Vsetína VS; a on viďeł, že tam aji cab je na prodej Brušperk FM; hoňi se mi koza, mus’im s ňu is’c’ k capovi Ostrava OV (Hrabová); cap Blatnice pod Svatým Antonínkem HO, Jablunkov FM; obecňí cap Liptál VS; cáp vých. Morava; ◘ cap na skok Valašsko; ▲ štyry kozy, pátý cap, gdo vyskočý, ten je chłap Vsetínsko – část písně b vykastrovaný: cap Morava 2 zool. ovce domácí (Ovis orientalis aries) a s dlouhou vlnou: cáp Roštín KM b po stříži: cáp Jičín JC 3 mohutné zvíře: kupiła sem krsňaka, a fčil mam takeho capa Studénka NJ 4 expr. líný člověk: neš ten cáb neco uďełá, to trvá Cetechovice KM 5 expr. nepořádný, neupravený člověk: s takovém cápem daleko nedondeš Heršpice VY; odnechce se jezd jedňim ot takoviho cápa Litovel OL; cap Cetechovice KM 6 vm, slez nadávka: ďivím sa temu starému capovi, že sa necháł navésť Lhota u Vsetína VS; ty cape jeden ňevychovany! Ostrava OV (Hošťálkovice); ty stary cape! Frenštát pod Radhoštěm NJ; ňeubližuj tym ďeckam, ty stary cape! Frýdlant nad Ostravicí FM; tyn čłov’eg je kusek caupa Branice POLSKO 7 špalek dřeva tažený za saněmi jako brzda při svážení nákladu: cap Valašsko 8 hut. jeřáb mající tvar kozlíku: cap Bohumínsko, Karvinsko
● neumévá se a smrďí jak cáp Kobeřice u Brna VY, smrďí jak cap Kroměříž KM (Trávník) – velmi páchne; hłupy jak cap Štítina OP, gup’i jak cap, stary jak šv’at Jablunkovsko – je velmi hloupý; choďí jak cap Kyjov HO (Vlkoš) – je nemotorný, popř. neupravený, skáče jak cap Blatnička HO – je nemotorný; vona choďí roscásaná jak cáp Hodějice VY – je neupravená; je zhňií jak cap Mistřice UH, je zdechłý jak cap Vsetínsko – líný; je naprany jak cap Frýdecko-Místecko – opilý; iďe mu to jak s capa mliko Frýdecko-Místecko – nejde mu to; je to na capa Frýdecko-Místecko – nestojí to za nic
→ dem. cápek v. t.
→  capisko n. (capisko, cap’isko) 1 augm. k 1: to capisko tŕče a smrďí Pozlovice ZL; capisko Velká nad Veličkou HO; cap’isko Vsetínsko 2 augm. k 6: chłapi, capiska, enom po robáh hleďíja Luhačovice ZL
● ten hépa u muziki jak capisko Mistřice UH – tančil nemotorně
PSJČ; SSJČ; ČJA 3, 208 (kozel)
Go

cáp I m. (cáp, cap)
1 končetina, noha: ten má cápi! Dobrovice MB; sotvá cápy tahła za sebú Ludkovice ZL; cápi Náchodsko, Mrákov DO; capi Uherskobrodsko 2 stopa způsobená šlápnutím, šlápota: síň była plná cápú od błata Pozlovice ZL; cáp Smrk TR 3 dlouhý krok: ten ďelá velki cápi, žádnej mu nestači Bohdašín RK 4 expr. člověk dělající při chůzi dlouhé, popř. klátivé kroky: cáp Zábřeh SU (Rájec) 5 bramborák pečený na pekáči v troubě: dáváme do cápu ňedi i švestki nebo japka Loužnice JN; cáp Vysoké nad Jizerou SM (Stará Ves) 6 expr. pomluva: cap Vanovice BK
PSJČ
Go

cap II interj. (cap)
označuje zvuk kroků, zprav. dětských: ◘ toš, Helenko, cap cap, capuški! Hodějice VY; ▲ hop, kozle, cap, kozle, hop, kozle, cap Morava – část písně
Go