čelo n. (čelo, čeło, čeo, čalo, čálo)
1 cúz přední část hlavy nad obočím: uďelala mu křížek na čelo Karlovice SM (Svatoňovice); máš umazaní čelo Loket BN (Bezděkov); fčala ďífčce sedla na čalo Horní Bělá PM; čáka mi podřela čálo Žihobce KT; aš mu s čala kápri padali, jag bil spocenej Paseky PI; krčí čelo Bystřice nad Pernštejnem ZR; vskočila m na čele bakle Knínice u Boskovic BK; najednó mňe zma rostřisla a pod mňe vrazl na čele Cholina OL; praščí ho pjesťú do čea Mistřice UH; prohŕňá sy čeło Zlínsko; tłoukła sem se do čeła, co sem to provédła za hłouposť Kelečsko; ma znamenko na čełe Ostrava OV (Hošťálkovice); krabatí čelo Rožďalovice NB; faldi na čale Poleň KT; čeło Frýdlant nad Ostravicí FM 2 čelní, kratší, popř. protilehlá strana: každí korito musí mít čela Svojanov SY; podrš to čalo a já ho spojím s tou postraňicí Paseky PI; takové dvje čea mjea ta belénka, malované ešče aj Lanžhot BV; čelo postele Radčice JN; čelo kolipki Lípa nad Orlicí RK; dvje čela nat kolibadli Nemyslovice MB; čalo Velký Bor KT, Kardašova Řečice JH; čeło Kostelany nad Moravou UH; čeo Mistřice UH; čeło trok Zlínsko, Valašsko 3 zejm. čes, mor příčná stěna vozu zasunutá mezi dvě bočnice: já sem mušel dát uďelat noví zadňí čalo u korbi Paseky PI; podé to čelo Lipová PV (Hrochov); daj do gréf čeła, jedem pro řepu Pozlovice ZL; čelo Vysoká nad Labem HK; čalo Nalžovské Hory KT (Velenory), Čepřovice ST; čeło u voza Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; čeło Kostelany nad Moravou UH, Velké Karlovice VS; čeo Mistřice UH, Hodslavice NJ 4 řem. přední, zprav. kratší část předmětu, plocha: se naťíraj ti čela vápnem, abi ta prutkost toho slunce tam nebila Svojanov SY; kovadlina se skládá s čela a plošini Dačicko; čelo deski se vohraňí, abi to vipadalo heski Rousínov VY; čelo vozemku Česká Kubice DO; čelo na kameňi Chodsko; čalo Chodsko; čelo žlabu Olešnice BK 5 část dobytčího postroje, jho: čelo Chodsko; čalo Chodsko 6 přední část; přední místo: napřet, jako ch čele banderija s vlajkama, pak cechi, muzikanťi, honorace Radčice JN; chalupa bila čelem k lukám Lípa nad Orlicí RK; čeło prúvodu Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; čeło procesťá Blatnička HO; čeło Uherskohradišťsko
● čelo jako z vosku Benecko SM – bledé; šag mjel taki čelo jako mapu Dolní Třebonín CK – byl moudrý; nosí nos vejš neš čelo Benecko SM, ten nosí čalo moc visoko Paseky PI – je pyšný, domýšlivý; má čelo aš na lopatki Lípa nad Orlicí RK, diť má čelo aš ke krku Volduchy RO, má visokí čelo Soběslav JI – je plešatý; drzí čelo lepší neš poplužňí dvúr Hostivice PZ – drzost přináší více užitku než velké bohatství; počkaj, šak ty dojdeš čełem m’ísta Jablůnka VS – přijdeš do nesnází; hází voči přes čelo Lípa nad Orlicí RK – zlobí se; kouká pot čelo Záhoří SM (Dlouhý) – mračí se; má ňískí čelo Slaný KL – málo přemýšlí; má visokí čelo Telč JI – je přemýšlivý; má drzí čelo Louny LN – je smělý, troufalý; ten má čelo Lípa nad Orlicí RK – nestydí se; von to má na čale napsaní Paseky PI – všichni lidé o tom vědí; krávi majú tvrdé čeła Blatnička HO – jsou syté
→ dem. čelíčko v. t.  dem. čílko v. t.
→  čelisko n. (čelisko, čelsko) augm. k 1: čelsko Náklo OL; čelisko Jankovice KM, Hodslavice NJ
PSJČ; SSJČ; ČJA 3, 148 (čelo vozu); SPJČ (ČELO)
Go