čepák m. (čepák, čepak)
1 zejm. mor druh hliněné baňaté nádoby s úzkým hrdlem a zprav. sacím otvorem v uchu: fčíl už vicházijó čepáki vídz a vídz z módi a už jih na jarmarkách skoro neviďet Heršpice VY; stríček šli sédzd na łúki a vzali sebú do čepáka gořalki Radějov HO; nezapomeň na čepák, lebo bizme zalkli Vnorovy HO; f čepáku vidržaa voda dúho studená, aj keď bio venku vedro Javorník HO; dospjelí pijou s čepáku hrdlem, ďeťi culíkem Morava; čepáki Jemnice TR; čepak Smrk TR; čepák Volduchy RO, Tišnovsko, Valašsko 2 truhl. druh hoblíku: čepák Proseč pod Ještědem LB 3 expr. tvrdohlavý člověk: čepák Humpolec PE 4 expr. darebák, nezbeda: čepák Věž HB (Jedouchov)
→ dem. čepáček v. t.
PSJČ; SSJČ
Go