cvikl m. (cvikl, cvikel, cvjikl, cfikl, cfikel)
1 cúz krejč. klínovitá vložka látky k rozšíření nebo ozdobě oděvu: tadidle fsaďim cvikl a spotki budou ešťe dobrí Kladno KL; kabád bil malej, dali se tam cvikle Soběslav TA; kalhoti mám samí cvjikle Mrákov DO; potřebj popsťid gaťe, dé mňe tam cvikl Lipová PV (Hrochov); ďefčata majó u kroja na sukňách cfikle Slavkovsko-Bučovicko; máš teho płátna máło, budež m’eť košulu s cviklama Vsetínsko; pot pažami mňe šlep tłači, mus’im se tam dac’ fšic’ cvikel Ostrava OV (Hrabová); mo už małe galaty, tuž mu tam fšiju jakys’i cfikel Raškovice FM; cvikl Zlonice KL, Břeclav BV, Uherskohradišťsko; cvikl na nohavicách Valašsko – ozdobný klínek; cvikel Frenštátsko 2 malý úzký pozemek: sázeli sme japka jenom na tom hraňičňim cviklo Šumperk SU; na cviklu zme naseli trávy Zámrsky PR; na tym małym cviklu pola pot kopcym zas’eju jakehos’i zbožo Raškovice FM
→  cviklíček m. (cvikliček) dem. k cvikl 1: takové cvikliček tam hďelé a bde to dobrí Protivanov PV
→  cviklisko n. (cviklsko) augm. k cvikl 1: tez hďelala cviklsko hrbí Protivanov PV
PSJČ; SSJČ; SPJMS (CVIKL)
Ba