grúník m. (grúňík, gruňík, gruňik)
1 dem. ke grúň 2: pronajał gruňík pro pašu Valašsko; ceły prfši tydyň sym pos kravy na gruňiku, už je tam vypasyne Frýdecko-Místecko; gruňik Frenštátsko 2 dem. k grúň 3: gruňik Slezsko 3 kopec mezi dvěma potoky: grúňík Valašsko
Šm