brdce n. (brtce, brce, b’erce), brdco n. (brco, breco)
1 část. čes, mor, slez součást vah u vozu, k níž se postranky zapřahá tažné zvíře, rozporka: brce vozu viseli na brdečňíku Litomyšl SY; kamaráďi tahli, na tem oji m’eli takové brce, sa tem říkało Jasenná ZL; zapšejhňi kravu do berca Baborów POLSKO; brce Lípa nad Orlicí RK, Hluk UH, Hodslavice NJ; brce h voza Vanovice BK; brco Velká nad Veličkou HO, Valašsko, Frenštátsko; breco Frýdlant nad Ostravicí FM 2 zm paprsek u bran: brce Nové Syrovice TR; brco Mladoňovice TR, Oslnovice ZN 3 část tkalcovského stavu: brtce Morava 4 hák na zavěšení zabitého prasete: b’erce Třinec FM 5 poleno zavěšené na krku, které ztěžuje toulavé ovci volné pobíhání: brce Valašsko 6 slez expr. končetina a ruka: mam take brca křive Příbor NJ b noha: já ťe t brca přerazim Určice PV
● še z hospody jag brce Hodslavice NJ – opilý; natahnuł brca Frenštátsko – zemřel
→ dem. brdečka , brdečko v. t.  dem. brdíčko , brdýčko v. t.
PSJČ; SSJČ; ČJA 3, 49 (paprsek (u bran)); ČJA 3, 139 (rozporka); SPJMS (BRDCE)
Či